Mrtvý potápěč na stromě a další příběhy nebetyčné smůly

Dvě atomovky v jeden týden, atentát, pád letadla nebo meteorit. Svět je plný smolařů, i když někteří mají víc štěstí než rozumu

Štěstí občas sedne i na vola. Najdou se však jedinci, jejichž čtyřlístek si nejspíš dal řádnou dovolenou a souhra okolností, do kterých se zapletli, zavání čirým prokletím


Karma je zdarma. Vrah utekl z cely smrti aby ho ještě ten den zabili v hospodské rvačce

Usvědčený vrah Troy Leon Gregg byl první na smrt odsouzený v historii amerického státu Georgia, kterému se podařilo utéct z vězení

Mrtvý potápěč na stromě a další příběhy nebetyčné smůly

V sedmdesátých letech minulého století si odpykával trest za dvojnásobnou loupežnou vraždu a v cele smrti měl čekat, až přijde jeho poslední hodinka. Se svým osudem se však nechtěl smířit. 



Spolu s třemi dalšími vězni vymyslel důmyslný plán útěku. Noc před Greggovou plánovanou popravou si odpilovali mříže z oken a v upravených mundůrech tak, aby se podobali dozorcům, utekli únikovým východem. Z parkoviště u vězení odjeli autem, které tam přes den nechala teta jednoho z nich

Nicméně, Gregg si svobody moc dlouho neužil. Ještě tentýž večer se podle všeho dostal do konfliktu v motorkářském baru a v následné rvačce dostal smrtící ránu. Jeho tělo policie našla v jezeře. Ostatní tři uniklé vězně se podařilo dopadnout o tři dny později. 

Smolař v neoprenu nedobrovolným hasičem

Mrtvý potápěč na stromě a další příběhy nebetyčné smůlyObčas je lepší vůbec nevstávat z postele. V roce 1987 našli kalifornští hasiči po likvidaci lesního požáru ohořelé lidské tělo na stromě. K jejich údivu byla tato oběť oblečena v neoprenu a měla s sebou potápěčskou výstroj. Jak se tam mohl tento nešťastník dostat? 

Jednoduše. Nadšenec do vodních hlubin se šel potápět do jezera zhruba dvacet kilometrů od hořícího lesa. V té samé době hasiči povolali hasící vrtulník, který do jezera spustil objemnou vodní nádrž přímo do místa, kde potápěč zkoumal krásy jezerního dna.

Ač je podobná „trefa” velmi nepravděpodobná, nádrž potápěče nasála. Vrtulník jí poté přenesl nad požár a vylil, čímž z nešťastníka učinil nedobrovolného hasiče, který k likvidaci výhně posloužil vlastním tělem. 

Bál se vyjít na veřejnost v úterý. Stejně ho v ten den zastřelili

Na pondělí máme asi všichni poměrně podobný názor — ne nadarmo je právě třetí pondělí v roce označováno za nejdepresivnější den roku. Ale co takhle úterý? O tom ví své bývalý král Jugoslávie, Alexandr I. Karađorđević

Tento šlechtic nejprve začínal jako regent Srbska, kde byl během první světové války vrchním velitelem vojenských sil. Od roku 1921 se stal králem tehdejšího království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které v roce 1929 přejmenoval na Království Jugoslávie. Zajímavé je, že oficiálně králem být neměl. Jeho starší bratr Jiří ubil v záchvatu pravého balkánského afektu svého sluhu, čímž si sám cestu k trůnu uzavřel. 

Z docela dobrého důvodu si Alexandr během své vlády vytvořil mírně zvláštní zvyk — nikdy nevystupovat na veřejnosti v úte. Právě v tento den totiž byli zabiti tři jeho rodinní příslušníci. 

Během státní návštěvy ve francouzském městě Marseille se mu však zvyk udržet nepovedlo a byl donucen veřejně se sejít s francouzským velvyslancem právě v úterý. A v ten moment ho nemilosrdně zastřelil bulharský revolucionář Vlado Černozemski. Alexandr zranění podlehl a zbloudilá kulka fatálně zasáhla i francouzského ministra. 

Přežil dvě atomovky. Našla si ho rakovina

Japonci prostě milují práci. A očividně je neodradí ani atomovka. Nebo rovnou dvě. 6. srpna roku 1945 vyslala firma Mitsubishi zaměstnance Tsutomu Yamaguchiho z jeho domovského města Nagasaki na obchodní cestu do Hirošimy. A pár chvil po jeho příjezdu do cílové destinace světem otřásla vůbec první atomová puma svržená na civilní obyvatelstvo.

Yamaguchi útok Big Boye přežil, ale utržil několik zranění. Přesto se hned na druhý den se vydal zpět do Nagasaki. Devátého srpna se vrátil zpátky do práce, když v tom Američané svrhli v pořadí druhou atomovku

Tsumotu sice přežil oba nálety a těšil se dlouhému životu, ale jaderné exploze si na něm nakonec vybraly svou daň. V lednu roku 2014 zemřel ve věku 93 let na rakovinu žaludku. Lékaři přičetli onemocnění právě vystavení radiaci.  

Jediný zaznamenaný člověk zasažený meteoritem v historii 

Ann Hodges, rodačka města Sylacauga v americkém státě Alabama, se do historie lidské smůly zapsala zvláště výrazným písmem. Jednoho odpoledne roku 1954 ležela doma na gauči, když v tom k ní stropem propadl meteorit o velikost grepu. Odrazil se od rádia a pochroumal jí nohu, na které zanechal výraznou černou skvrnu. 

Podle vědců je šance zásahu meteoritem prakticky nulová. Mnohem pravděpodobnější je to, že vás dostane tornádo, udeří blesk a ochromí hurikán v ten samý moment. I proto obyvatelé alabamského městečka nejdříve přičítali zásah Rusům — byl přece jen začátek ostré studené války — dokud meteorit nepotvrdila NASA. 

Ann se tak stala jedinou dokumentovanou obětí zásahu vesmírného tělesa. Naštěstí na ní nemělo toto setkání jiného druhu dlouhodobé následky. 

Neměla si brát autora detektivek…

Mrtvý potápěč na stromě a další příběhy nebetyčné smůlyNizozemský spisovatel Richard Klinkhammer proslul tvorbou poměrně úspěšných detektivních románů s výraznou kriminální tématikou. Jednou však napsal mírně znepokojivou novelu popisující sedm různých způsobů, jak zabít svou manželku.

Knihu vydal rok poté, co jeho vlastní družka beze stopy zmizela. Během následujících deseti let se z Richarda stala celebrita. Při všech televizních vystoupení či v rozhovorech pro média lidem naznačoval, že ji opravdu sám zneškodnil. Pravda se prokázala až poté, co prodal dům a noví majitelé objevili tělo jeho ženy při výkopových pracích. Klinkhammer dostal sedm let, byl však propuštěn za dobré chování. 

Chorvatský nezmar přežil všechny možné dopravní nehody. Nakonec vyhrál v loterii

Mrtvý potápěč na stromě a další příběhy nebetyčné smůlyFrane Selak se pyšní titulem „nejšťastnější muž na světě”. Nebo přiléhavěji, „nejšťastnější smolař na světě”. Svou smrt v dopravních prostředcích přežil totiž celkem sedmkrát, a to za těch nejdivočejších okolností.

Selakovo flirtování se Smrtkou začalo v lednu roku 1962, kdy jel vlakem, který následně vykolejil a spadl do řeky. Selak vyvázl se zlomenou rukou a podchlazením. Sedmnáct jeho spolucestujících bohužel podobné štěstí nemělo.

O rok později, během jeho prvního a jediného letu, kvůli poruše nešťastnou náhodou vypadl ze dveří letadla. Povedlo se mu přistát na kupě sena, která ho jako měkká žíněnka zachránila. Letadlo následně havarovalo a zbylých devatenáct pasažérů nepřežilo. 

O další tři roky později Selak cestoval autobusem, který sklouzl z cesty přímo do řeky. Selak sice vyplaval na břeh, ale čtyři další lidé utonuli. V roce 1970 se jeho auto během cesty vznítilo. Stačil však vyskočit předtím, než chytla palivová nádrž a vůz explodoval. 

V roce 1995 Saleka srazil autobus v Záhřebu, ale vyvázl s marginálním zraněním. Rok poté se na útesu čelně srazil s vojenským náklaďákem Modrých přileb. Náraz ho vymrštil ze dveří — nebyl totiž připoutaný. Podařilo se mu chytit se stromu přičemž viděl své auto padat z devadesátimetrového srázu

Jakoby se mu snad chtěl pánbůh omluvit za všechny tyto zkoušky, v roce 2003 Selak vyhrál v loterii v přepočtu zhruba 20 milionů korun. V té době byl popáté ženatý, za výhru si koupil dva domy a jachtu a zbytek pak rozdal mezi své příbuzné.