Zaměstnanci by měli po odeznění současné pandemie odvádět daň za „home-officové privilegium”, tvrdí stratég banky Luke Templeman. Vybrané prostředky by se mohly použít na granty pro ty, kteří z domu pracovat nemohou a mají nízké příjmy.
Zatímco čeští ministři zdravotnictví prosí firmy, aby nechali své zaměstnance pracovat takzvaně na home office, v Německu už kují plány na časy, kdy covidová pandemie odezní.
Tamní finanční instituce Deutsche Bank přišla s nápadem, že by za privilegium práce z domova měli zaměstnanci odvádět pětiprocentní daň. Tyto prostředky by měly sloužit jako kompenzace pro ty zaměstnance, kteří z domu pracovat nemohou a mají nízké příjmy.
Podle slov stratéga Deutsche Bank Luka Templemana, který pro banku uveřejnil rozsáhlou studii na téma post-covidové budoucnosti, je nutnost zavést daň na práci z domova aktuální již několik let. Situace kolem covidu ji však učinila nepostradatelnou.
Ve zprávě, kterou banka publikovala v úterý, Templeman argumentuje, že vzdálení pracovníci šetří na dopravě, na nutnosti prát a čistit oblečení, stejně jako na obědech a společenských aktivitách. Zpráva také tvrdí, že tímto způsobem práce zaměstnanci “méně přispívají do ekonomické infrastruktury”.
Aktivně se účastnit ekonomiky je věc osobního rozhodnutí
Z průzkumu, která si nechala Deutsche Bank zpracovat, vyplývá, že více než polovina zaměstnanců by chtěla pracovat z domova i po covidové pandemii, a to alespoň dva až tři dny v týdnu.
Stanovení pětiprocentní daně Templeman zdůvodňuje jednak tím, že zaměstnanci na home office mají většinou nadprůměrné příjmy. A tím, že pět procent zhruba odpovídá částce, kterou by zaměstnanec utratil za dopravu, služby a stravu, pokud by nepracoval z domova.
Ve studii tak spočítal, že daň by Německu přinesla 15,9 miliard eur, USA 48 miliard dolarů, a Spojenému království až 6,9 miliard liber ročně.
Dodává však, že si je vědom možné opozice této daně. Protiargumentem může být tvrzení, že aktivní účast v ekonomickém životě je věc každého z nás a neměli bychom být perzekuováni za to, jakou formu práce si volíme.
Na to Templeman dodává, že státy vždy zavádí daně tak, aby zpětně reflektovaly a sloužily stavu společnosti. Zatímco podporovat odvětví, která v přechodu na vzdálenou práci nebudou mít další smysl, podpora zaměstnanců, kteří přišli o svou pozici z důvodů mimo jejich kontrolu, smyls podle Templemana dává.
Ti, co měli štěstí začít pracovat vzdáleně, to takovým zaměstnancům podle Templemana dluží.