Vsetínský plavčík se topil v dluzích. Hodil je na matku svého syna

A z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat tyto řádky. Cílem mého příspěvku je na příkladu z mého nejbližšího okolí poukázat na to, jak se nevyplácí důvěřovat nesprávným lidem.

Doufám, že tento článek povede k širší diskuzi ohledně podmínek insolvence a k větší obezřetnosti lidí tak, aby nikdy nepodepsali žádnou pochybnou smlouvu s Radimem Gajdošem a jinými podobnými existencemi.

Zvláště, pokud vám tyto existence po připomenutí vlastních pochybení vyhrožují fyzickou likvidací, či pokud vám přejí, aby se vaše dítě narodilo postižené, jak tomu je v mém případě. 

Jak hodit dluhy na matku svého dítěte

Poslední dva roky jsem v situaci, kterou bych předtím považoval za nemyslitelnou. Platím dluhy jinému člověku, ačkoliv jsem s ním nikdy neměl nic společného. Tedy jen to, že mu vychovávám syna.

Řeč je o Radimovi Gajdošovi, kterého někteří možná znají jako plavčíka ze vsetínských lázní. 

Radim Gajdoš je poměrně klasický případ nepříliš zdatného jedince. Pětatřicátník, kterého měli v merku snad všichni vymahači.

Ve svém životě příliš mnoho nedokázal. Jeho vzdělání je pochybné, o své majetky i dědictví přišel v hernách a nesmyslnými půjčkami na věci, které si ze svého skromného platu plavčíka absolutně nemohl dovolit. 

Pravda, nic nového pod sluncem. Takových, co jsou schopni přes noc prohrát svou výplatu, je v této zemi spoustu.

Nicméně, aby své životní nezdary dotáhl ještě dál, dopustil se Gajdoš něčeho, co nelze označit jinak než hyenismus nejvyšší úrovně. Vlastními dluhy obtěžkal matku svého jednoročního syna a dostal je tak oba na samou hranu existence. 

Udělej si dluhy jako kráva, vyhlaš osobní bankrot, a zaplatíš jen třicet procent!    

Vlastně je to jako z nejextrémnějšího návodu stránky Svět neúspěšných. V roce 2013 dosáhly Gajdošovy nesmyslné dluhy neúnosné hranice. Půjčky lepil mikropůjčkami a splátky si nemohl dovolit splácet.

Rozhodl se proto, že své problémy deleguje na jiné. Konkrétně na matku svého jednoročního syna, kterou donutil, aby si s ním vzala společný úvěr. Tím se jeho dluhy aspoň na pár sekund pokryly. 

Společný úvěr totiž sloužil jednomu jedinému účelu. Aby konsolidoval pohledávky, které vůči Gajdošovi měli jeho věřitelé.

Matka dítěte z poskytnutého úvěru nikdy neviděla ani korunu, sama přitom žádné jiné dluhy neměla. Tedy kromě mikropůjček, které si na její občanku potají vzal Gajdoš.

Ve snaze zachránit rozpadající se rodinu s jednoročním dítětem podepsala dokument, který se jí stal téměř osudný. 

Úvěr poskytující prostředky pro konsolidaci závazků Radima Gajdoše, který sloužil jako důkazní materiál v soudním sporu o výši výživného

Gajdoš se sice slovně zavázal, že se o splácení úvěru bude starat sám. Ale slovní ujištění pro lidi podobného ražení nic neznamená.

Naopak si i po zaplacení závazů společným úvěrem dokázal nadělat další nesmyslné dluhy, které nakonec přestal platit úplně s přístupem děj se vůle boží. 

Ani mikropůjčka od společnosti TOMISTACHI mu nestačila. Rodina, ve které Radim Gajdoš neplnil absolutně žádnou otcovskou roli, a čas trávil aférami s jinými ženami, pitkami a neutuchajícím gamblerstvím, tímto chováním bolestně trpěla, až se rozpadla. 

Boží soud však Gajdoše málem doběhl, a tak tento jedinec bez jakéhokoliv přínosu pro společnost požádal o oddlužení. A přesto že tyto dluhy vznikly jeho naprosto nezodpovědným a sobeckým chováním, soud mu insolvenci povolil.

Čili návod na životní (ne)úspěch zní: udělej si dluhy jako kráva, vyhlaš osobní bankrot, a zaplatíš jen třicet procent!

Insolvenční řízení Radima Gajdoše
Úpadkem do insolvence však tíže společného úvěru padla na matku jeho dítěte, toho času již matku svobodnou.

Jakoby samoživitelky neměly už tolik starostí, musela platit ještě dluhy, za které nemohla. Jelikož k placení neměla prostředky, postupem času čelila exekuci. 

Sama proto požádala o oddlužení. Jelikož však šlo o její jedinou dlužnou položku, soud jí insolvenci neschválil. Zdůvodnil to tím, že jde z její strany o „nepoctivý záměr“.

Takže zatímco parazitický Gajdoš smí zaplatit pouze 30 procent svých dluhů, na matku dítěte tyto dluhy padly v plné výši. 

Sebejistý Gajdoš by ani nemrkl, kdyby kvůli jeho tragické neschopnosti oba dva putovali do azylového domu, což byla jistou dobu velmi reálná hrozba. To bych se však na scéně nesměl objevit já. 

Syn až na posledním místě

Když jsem si tento příběh o otci hyeně od své nyní již snoubenky poprvé vyslech, žasl jsem. Už jsem sice v životě něco zažil, ale taková forma sobectví a parazitismu pro mne byla novinkou.

Od přírody trošku nedůvěřivý, vyžádal jsem si od ní potřebné podklady. Ale po jejich prozkoumání bylo jasné, že tuto nechutnou skutečnost potvrzují. A z těchto dokumentů také vycházím při psaní tohoto textu.

Nejenže mě fascinovala ta neomalenost navést matku svého syna do dluhové pasti takto bezohledným způsobem, nejvíce mne zaráželo sebevědomí zmíněného Gajdoše.

Jeden by si řek, že když už někdo přivodí takový průser, bude se pokorně snažit o nápravu. Nikoliv však vsetínský Mič Bjůkenen, který se i přes objektivní neschopnost neustále považoval za hvězdu.

A tento blud v jeho omezené mysli nadále přetrvává. 

Stál jsem tehdy před nelehkým úkolem. Žena, kterou jsem roky obdivoval kvůli jejímu citu pro hudbu, literaturu, a pro její dokonalé umělecké dovednosti, a se kterou mi bylo jako nikdy předtím, mi odhalila celou pravdu o své situaci, která byla jakákoliv, jen ne utěšená.

Jenže co bych to byl za člověka, kdybych se nechal tímto jejím dědictvím zastrašit.

Jak náš vztah pokračoval, a chtěli jsme se vídat co nejčastěji, bylo nám jasné, že je potřeba učinit důležitý krok. Z vlastního rozhodnutí jsem ji proto požádal, aby mne seznámila se svým synem.

Sám bezdětný a spíše člověk nevázaného typu, byl jsem až překvapený, jak dobře setkání dopadlo. Trávili jsme spolu čas pravidelně a já se postupně dozvídal, jaký má ten pětiletý kluk „otce”.

Znovu mě zarazila neskutečné sobectví Radima Gajdoše, který se svým vlastní synem zacházel jako s tím posledním na seznamu.

K jejich setkávání docházelo zhruba jednou za čtrnáct dní a to způsobem, že si Gajdoš syna vyzvedl ze školky, strčil mu na dvě hodiny do ruky mobil, a pak zavolal mé přítelkyni, ať si pro něj doběhne. Že by měl syna dovést domů, ho nikdy nenapadlo. 

Na noc si ho nebral domů nikdy, protože mu to zakázala jeho tehdejší přítelkyně. To značně ukazuje na jeho priority. A nelze ani spočítat, kolikrát synovi slíbil, že s ním stráví čas, a pak svůj slib zrušil.

Za zmínku stojí i případy, kdy se místo vyzvednutí syna ze školky v poledne raději opil s kamarády. 

Krátká a omezená setkávání se na synově psychice hluboce podepsala, situace si dokonce vyžádala konzultace u psychologa, který za původce emocionálních problémů označil chování otce.

Za pět let svého syna Radim Gajdoš ničemu nenaučil a do života mu nedal nic než jen nesmyslné dluhy. 

Staráš se mi o syna, živíš ho, dáváš mu domov a platíš mu kroužky? Zabiju tě!

Mé svědomí by mi nedovolilo nechat malé dítě vyrůstat v takových podmínkách. Děti za své rodiče nemohou. Z těchto důvodů jsem již od raných momentů otcovskou roli začal suplovat.

Byl jsem to já, kdo chlapce naučil jezdit na kole a bruslit, já jej bral na výlety, já se mu věnoval, já se s ním posléze připravoval na zápis, já ho učím anglicky a hrát na kytaru. Svým nástupem jsem usiloval o pozitivní změnu v životě tehdy pětiletého kluka.

A tím jsem se dopustil nejhoršího zločinu.

Jako když dítěti vezmete hračku, se kterou si nehraje, Gajdoš mi mou pozitivní roli ve vývoji jeho syna začal závidět a vyčítat jako krádež. Těžce také nesl, když jsem ho konfrontoval se skutečností.

Byl jsem si vědom, kolik mé přítelkyni ukradl času, peněz a sil, a rozhodl jsem se usilovat o nápravu. Požadoval jsem po něm – a stále požaduji – ukradené finance vrátit.  

Tím jsem si vysloužil výhrůžky fyzickou likvidací a obecnou snahu o zastrašení. Nicméně mě takové primitivní jednání opravdu neodradí, naopak, své snahy o zajištění hezkého dětství malého kluka jsem ještě zesílil. 

Jelikož tíživá finanční situace způsobená Radimem Gajdošem nedovolila mé přítelkyni živit domácnost sama, vzal jsem je oba pod svou střechu. 

Nyní žijeme všichni jako výborně fungující rodina, chlapci jsme zařídili kroužky, věnujeme se mu, a nic mu nechybí.

Jeho dřívější emocionální nestálost vystřídala čirá radost ze života. Zpětně soudím, že nastěhovat je oba k sobě bylo nejlepší rozhodnutí, které jsme kdy učinil. 

Ve styku s biologickým otcem klukovi nijak nebráním, dochází k němu však sporadicky a Radim Gajdoš v jeho životě z vlastního přičinění nehraje žádnou roli. Ačkoliv si to sám ani neuvědomuje. 

Finanční dědictví Radima Gajdoše však trvá nadále. Každý měsíc nás jeho dluhy stojí čtyři tisíce korun.

Během pěti let nás, a především tak svého syna, okrade o čtvrt milionu korun. A jelikož tuhle domácnost živím, beru to tak, že jeho dluhy platím já.

Radim Gajdoš je mým dlužníkem. 

Dejte si pozor, komu důvěřujete

Jak jsme nadnesl v začátku této výpovědi, v době, kdy Českem zmítá dluhová problematika, je nutné dát si pozor, s kým přijdete do styku.

Ze zkušenosti mojí snoubenky vím, že do pasti jde spadnou velmi snadno. A stát k okolnostem nijak nepřihlíží.

Podmínky oddlužení jsou stejné pro všechny, ať už do osobního bankrotu spadnete kvůli nemoci v rodině, nebo kvůli tomu, že jste schopní za jeden večer prohrát výplatu v herně a napůjčovat si na auta a mobily, na které prostě nemáte.

Domnívám se, že tato diskrepance je vhodným tématem pro veřejnou debatu.

Svou snoubenku a jejího syna beru za své a mým hlavním úkolem je o oba se starat a chránit je. V případě nutnosti i před vlastním otcem.

Dopad nepříznivé finanční situace způsobené idiocií Radima Gajdoš je něco, s čím není snadné se vypořádat.

Ale odměnou mi bude, když z mého nevlastního syna vyroste schopný, morálně vyspělý a samostatný člověk, který své bližní nikdy do podobného průseru nedostane.

Dodatek: :

Dne 4.9. 2020 na mne bylo za tento článek podáno trestní oznámení ze strany aktéra článku, Radima Gajdoše. Bylo mi nabídnuto, abych článek stáhl a on tak své oznámení odvolá. Tuto nabídku jsem razantně odmítl. Pevně si stojí za každým slovem, které se v textu objevuje.

1. S tímto článkem se nepojí ŽÁDNÁ finanční sbírka. 
2. Veškeré informace v článku pocházejí ze snadno prokazatelných zdrojů.
3. Z hlediska GDPR a osobních údajů: Aktér článku je v insolvenci, tudíž se na něj vztahuje deanonymizace dat. Dále je článek v souladu se zákonem o zpracování osobních údajů č. 110/2019 Sb, neboť slouží ”přiměřeným způsobem pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého nebo literárního projevu.” Informace obsažené v článku mají informační hodnotu z hlediska prevalence dluhové problematiky v České republice. Zároveň aktér článku zjevně disponuje prostředky, které nejsou uvedeny ve výpisu jeho insolvenčního řízení. Kromě toho, že tyto prostředky zjevně nenahlásil insolvenční správkyni, panuje podezření, že ke svým aktivitám znovu zneužívá důvěry jiných osob.
4. Foto je ilustrativní.