Ikoničtí australští vačnatci jsou sdílnější, než se původně myslelo. Podle nové studie dokážou záměrně komunikovat s člověkem, podobně jak to dělají psi a kočky nebo koně a kozy. Mimo jiné jsou schopni si upřeným pohledem říct o pomoc.
Klokani dokážou používat nonverbální komunikaci pro sdílení informací s člověkem, podobně, jako to dělají psi a kočky, ukazuje nová studie.
Výzkumníci univerzit v Sydney a Roehampton na třech různých místech Austrálii podrobili zkoušce celkem jedenáct klokanů. Jejich výsledky naznačují, že tito ikoničtí vačnatci jsou sdílnější, než se myslelo, a že jsou mimo jiné schopni „požádat člověka o pomoc”.
Když žádají potravu uloženou v uzavřené krabici, upřeně se lidem dívají do očí a prosí o asistenci, místo toho, aby se krabici snažili sami otevřít. Takové chování je typické spíše pro domestikovaná zvířata.
Podle zprávy, kterou výzkumníci zveřejnili v odborném časopise Biology Letters, někteří dokonce střídají pohledy na lidi a na krabici, ve které je zavřené jejich jídlo, čímž dávají najevo, s čím přesně by chtěli pomoct.
„Podáváme zprávu o tom, že klokani, vačnatci, kteří nikdy nebyli domestikováni, aktivně zírají na výzkumníka, který je vystavil nevyřešitelnému úkolu,” uvádí v článku.
Schopnost záměrná komunikace s člověkem nemusí souviset s domestikací
Během experimentu na člověka upřeně hledělo deset z jedenácti testovaných klokanů. Devět z těchto zvířat střídalo pohledy z experimentátora na jídlo uložené v krabici.
Podle autorů studie jde o skutečnost, která zpochybňuje, že tato forma komunikace má kořeny v procesu domestikace.
„To zírání bylo poměrně intenzivní,” uvedla koautorka studie Alexandra Green.
„Předtím jsme se domnívali, že pouze domestikovaná zvířata zkouší žádat o pomoc s problémem. Ale klokani to dělají také. Když nedokážou tu krabici otevřít, koukají na člověka a zpátky na krabici. Někteří z nich použili svůj nos aby člověka šťouchli, a někteří se k němu přiblížili a začali se o něj třít v žádosti o asistenci.”
Podle hlavního autora studie Alana McElligotta proto výsledky naznačují, že komunikace může být naučená a že má věda v této oblasti slušné mezery.
Zjištění tak ukazují, že v této disciplíně je dost prostoru pro další bádání.